SKANDINÁVIE: Bydlíkem, s prtětem a na divoko

SKANDINÁVIE: Bydlíkem, s prtětem a na divoko

Uplynulo pár let od našich předešlých cest starou škodovkou na sever Evropy, do Skandinávie. Hodně se toho změnilo, rozšířili jsme členskou základnu i vozový park. Toto povídání je o naší poslední cestě do Švédska, tentokrát s malým dítětem a na divoko. Jaké to bylo? A jaké je vlastně takové cestování s dítětem?

Tak jo. Jak začít. Třeba takhle. Od našich předešlých výprav na sever (2013 a 2015 starou škodovkou 100vkou, 2014 Jeepem na Island) se toho globálně hodně změnilo. Od první cesty uplynulo sice jen šest let, ale náhled veřejnosti na „expediční cestování“ se razantně změnil. Dnes víc než kdy jindy cestují všichni, všude a všelijak. Takže tvrdit o krátké třítýdenní cestě do civilizovaných oblastí (byť s trochu starším vozem), že je expediční, vyvolává spíš úsměv než obdiv. No co, pro nás to proste expediční výprava byla se vším všudy 🙂

Další změny jsou ve sféře osobní. Tentokrát jsme nechali starou škodovku stovku doma a nahradili ji o něco mladším obytňáčkem Volkswagen Transporter třetí generace. Počet dospělých bez upgradu, počet čtyřnohých taktéž, počet juniorů posunut o level výše na verzi jeden neuvěřitelně zvědavý tříleťák. 

A o tom to celé bude. Jaké to je cestovat s malým domečkem na kolech s tříletým dítětem a dvěma psy? Je to skutečně vanlife se vším všudy a free?
Tak pojďme na to 🙂

Dříve než se pustím do popisu cesty, zážitků, cenových přehledů a doporučení, dovolte mi krátké představení našeho vozu a cesty k němu. Během našich prvních výprav na sever jsme po tom neskutečně toužili. Mít svou dodávku, nejlíp nějakou starší, s malou kuchyňkou, postelí a být fakt free, jak jen si člověk zamane. 

VW T3 Bumblebee

Vloni se náš sen splnil a nám padl do oka jeden mechem obrostlý busík, který dostal řádnou omlazovací kůru a mohlo se vyrazit. Nejprve jen na pár dní do kempu k německému Baltu, letos už trochu dál a hlavně většinou bez nutnosti ubytování ve k tomu určeném prostoru. Naše autochajda je z roku 1990 s dvoulitrovým benzínovým motorem a třístupňovou automatickou převodovkou, s vysokou pevnou střechou o celkové výšce 2,6m, se spotřebou cca 12 litrů na 100 km a ideální cestovní rychlostí kolem 80-90 km/hod.


Jestli Vás příběh tohoto auta zajímá více, najdete nás taky na Instagramu @vwt3bumblebee 

Tak toto je náš mazel a zároveň chajda na kolečkách

„Cesta je cíl a život je cesta“

Řídíme se heslem, že cesta je cíl a život je cesta, takže položku organizovat a střádat plány jsme rovnou přeskočili. Směr byl jasný – Skandinávie, čas na realizaci necelé čtyři týdny, odvážnější představy hovořily o dosažení oblasti kolem švédského Östersundu, norského Trondheimu a hlavně fjordů u Atlantic ocean road na západním pobřeží Norska. Nic víc, nic míň.

Prostě pojedeme, budeme se kochat a až na cestě podle aktuálních možností, zbývajících peněz, počasí i nálady všech účastníků výletu se rozhodneme kudykam a jak dál.

A takto to nakonec vypadalo

Vzpomínky na pomalé cestování ožívají společně s blížícím se datem odjezdu víc a víc, balíme (hlavně pro juniora) všechny druhy oblečení, zimní nevyjímaje. Jídlem vybavená kuchyňka praská ve švech, stáváme se naprosto nezávislí. Hraček a zábavy pro špunta bereme jednou tolik, že už to není ani kam balit. Nic nás nemůže zaskočit. Máme s sebou dokonce i knižního průvodce Norskem, švédského jsem v tom balícím kalupu nenašla, což se později ukáže jako zásadní chyba 🙂

Vyrážíme!

Den D je tady a vyrážíme. Jako již tradičně slunce žhne, až se pod ním rozpouští asfalt, což našemu čtyřkolému parťákovi zcela nevyhovuje, a navíc klimatizace klikatronic OCM (čti klikou otevřu, co můžu) prostě nestačí chladit vnitřní prostor. Původní cíl dojet z Ostravy k německým hranicím, tam lehce spočinout, a v noci pokračovat dál, bere tedy hned zasvé. Mládě v autosedačce se sice statečně drží, listuje obrázkovým časopisem, zpívá nebo pozoruje dopravní situaci (ještěže tolik miluje dopravní značky a předpisy. :)) Brzy však i ono podlehne vysoké teplotě uvnitř kabiny a najede do módu „zpruzelé, verze 1,0). Nocujeme tedy za Prahou, nálada v družstvu pořád skvělá.

Německo

Druhý den vyrážíme směr Německo. Čeká nás neoblíbený, dlouhý (naši cestovní rychlost už znáte) přejezd Německem za stejných teplotních podmínek, jako předešlý den. Cesta ubíhá, co 150-200 km stavíme na delší pauzy, mládě si hraje na hřištích u odpočívadel a rozšiřuje sbírku německy psaných časopisů s autíčky) … Po ujetí asi 600 km je osm večer a my víme, že do Dánska to prostě nedáme a kotvíme u Wolfsburgu … 

Dánsko

Třetí den se konečně dostáváme na dánské ostrovy, v autě panuje skvělá nálada a natěšený junior s představou nekonečného pískoviště a slaného bazénu nás při každém přibrzdění zasypává sprškou otázek typu: „Už tam budeme? Tady už je moře? Už jsme tady?“

Tak konečně …

Kolem šesté večerní mu konečně plníme velký sen a on s malým trabantem v ruce vyskakuje z auta přímo do písku a utíká k moři. Podle aplikace Park4Night nacházíme opravdu velmi hezké místo přímo u vody někde u malinké vesničky nedaleko města Bogense. Protože ale ctíme zásady free campingu a dodržujeme jeho nepsaná pravidla, respektujeme ceduli, která zakazuje přespání, a v podvečer jedeme dál. První noci tak trávíme poslušně v kempech (nejprve u Bogense, poté na jihu ostrova Fyn ve Skarupore. Je před sezónou, tak jsme v nich sami a za pár korun máme k dispozici úplně všechno, včetně rozsáhlých hřišť, které ten náš malý uličních po třech dnech v autě opravdu hodně potřebuje. 

Švédsko

Dánsko máme rádi, ale míříme severněji. Počasí zatím přeje, sluníčko svítí, večerní teploty jsou dost nízké, ale s tím se v tamních končinách musí počítat. A tak po třech moc hezkých dnech v Dánsku zamíříme nejprve prvním trajektem Langeland mezi dánskými ostrovy na Oresundský most a tradá do Švédska. Cena za loď i most je celkem necelých 100 euro, v přepočtu na naši spotřebu a rychlost jízdy se obojí rozhodně vyplatí a my i auto máme čas trochu na odpočinek. Psí holky bereme s sebou na palubu, příště je už ale radši necháváme odpočívat v autě.

K večeru dojíždíme západně od Malmö a zahajujeme hledání pěkného místa na přenocování. Aplikace Park4night je nám velkým pomocníkem. Po dvou neúspěšných pokusech (vybrané místo je obsazeno) vjíždíme do zalesněné oblasti plné malých jezírek a přírodních rezervací a zůstáváme u jezera Klaverod.

Velký pomocník aplikace Park4night

Místo je hezké, s přístřeškem s černou kuchyní, venkovním posezením, ohništěm i suchým záchodem, dostatečně prostorné, takže nevadí, že se o něj dělíme s dalším obytňákem. Večer rozděláváme oheň, ten spolehlivě zahání dotěrný hmyz a jen tak užíváme. Pesani se pohybují navolno kolem nás, junior spí ve svém království a krom praskání dřeva a šustění stromů a vody v jezeře neslyšíme vůbec nic. Ráno snídáme venku, koupeme se v jezeře a poté prozkoumáváme místní rezervaci. 

První noc na divoko

Kolem oběda vyrážíme dál. Chceme se zase trochu posunout severněji, a tak na nic nečekáme, po lehkém obědě připraveném v autě nasedáme, mládě téměř po vyjetí usíná.

Místo snů

Kolem páté a asi 300 km severněji objevujeme v appce místo snů. Popis a fotky jsou dechberoucí, rozhodneme se to vyzkoušet a míříme tam. Asi 15 km od cíle navigace hlásí dojezd za 41 minut, což mi přijde divné, ale zatím to moc neřeším. Schyluje se k šílené průtrži, padají provazce vody k zemi, není vidět na 10 metrů před auto a silnice uhýbá z asfaltu do lesa, po pár metrech se zcela ztrácí, to že je to opravdu cesta lze poznat jen podle nižší trávy v místě průjezdu. Jedeme lesem silným lijákem a opravdu po těch 41 minutách dojíždíme na místo.

Zrovna v okamžiku, kdy ustává déšť a vylézá sluníčko. A popis v aplikaci nelže, jedním slovem dechberoucí nádhera, les, písčitá pláž, jezero s průzračnou vodou a nikde nikdo. 

Cestou necestou 

Mládě, psi i my vyskakujeme z auta a kocháme se tou nepopsatelnou nádherou. Zůstáváme dva dny a dvě noci … užíváme si (jak se později ukáže) poslední teplé dny, s mládětem řádíme ve vodě, stavíme domečky pro mravence, vaříme venku, jen večer zjišťujeme, že nám chybí přenosný gril či ohniště, ve kterém bychom rozdělali oheň a vyčudili ty krvežíznivé pidimušky, na které bohužel vůbec nefunguje repelent.

Jedinou vadou na kráse tak je asi 200 malých svědivých památek na mém předloktí, hlavě a krku, než jsem pochopila, že nad tím, co téměř není vidět, zkrátka nemůžu vyhrát. Naštěstí se vyrojily až po desáté večerní a ráno už byly pryč. 

Na chvíli zpět do civilizace

Po dvou dnech v ráji míříme dál. Jsme pátý den bez sprchy, a tak se rozhodneme pro změnu navštívit nějaký kemp, abychom se pořádně vymydlili, vyprali oblečení a opět nabídli mláděti i jinou zábavu ve formě houpaček, trampolín a kontaktu s jinými dětmi.

Vybíráme kemp Hjo na západní straně jezera Vattern, zde se umístíme pouze na stellplatz před kempem. Večer se vymydlíme, ráno vypereme v prádelně za poplatek a připravíme mláděti překvapivou oslavu jeho třetích narozenin, které ten den zrovna má (já se ráno potichu vykradu z auta a běžím do nedalekého obchodu pro dort). Po jediném dni opouštíme toto velmi civilizované místo úprkem a hurá zase do lesů a k vodě. 

Stellplatz u kempu Hjo

Jsme desátý den na cestě a počasí se rapidně mění. Teplota klesá, často prší a hlavně, což se ukazuje jako největší problém, silně fučí. Mláděti to vadí, zuřivý vítr ho šlehá do očí a delší čas nevydrží mimo úkryt vozidla. Noc trávíme opět obklopeni přírodou na hezkém místě na severu jezera Vännern u Kristinehamn. Sledujeme zevnitř auta krásný západ slunce do jezera, víc nám silný vítr opravdu nedovolí. Jedinou výhodu to má, proti větru nemají titěrné létající krvežíznivky jedinou šanci. 

Když počasí nepřeje

Večer, když prcek usne, ležíme v tichosti vedle sebe a ikdyž neradi, činíme zásadní rozhodnutí v cestě severněji nepokračovat. Předpověď pro oblast Trondheimu a pobřeží Atlantiku je špatná, trvalý déšť, vichr a teploty přes den mezi 8-12 stupni. Sami bychom to dali, ale junior nám během prvních větrných dní ukázal, že toto není zatím jeho šálek kávy.  

Druhý den proto míříme opět jižním směrem za lepším výhledem pro počasí. Míříme k národnímu parku Tiveden a ruku v ruce s ne zcela povzbudivou předpovědí počasí se rozhodujeme opět pro kemp. Opět podle aplikace, malý rodinný kemp Tiveden u jezera Unden. Moc se nám tam líbí, podnikáme krátké výšlapy kolem jezera a lesem, mládě si nachází německy mluvící kamarády, a tak je to prostě na pohodu a zůstáváme dva dny. 

Další dny už pouze fríkempíme. Naposledy ve Švédsku u jezera Krogsered, kde opět nacházíme malebnou pláž, po dlouhé době i suchý záchod, chatičku s černou kuchyní, a dokonce i malé hřiště pro děti, poté doplňujeme program i návštěvou muzea leteckých a automobilových veteránů v městečku Ugglarp, ale od lidí prcháme zase do rezervací na západním pobřeží jižního Švédska.

Na cestě zpět

Po čtrnácti dnech na cestě se trajektem mezi Helsinborgem a Helsinorem dostáváme opět do Dánska. Plavba trvá pouhých 20 minut, trajekt jezdí v půlhodinovém intervalu a stojí jednosměrně 45 euro.

Počasí už naprosto nepřeje, v kuse prší a fučí, proto se rozhodneme naši výpravu zkrátit (a dny dovolené pošetřit na nějakou další výpravu). Naposledy spíme zcela volně nejprve na severu dánského ostrova Sjealland u pláže Hornbeak, další den pak na jeho jihu nedaleko města Gedser, abychom se mohli následující ráno přeplavit trajektem do Německa. Rezervaci nemáme, trajekt stojí 128 euro, je plně obsazen, dostáváme se na loď jako předposlední vpuštěné vozidlo.

V Německu je počasí trošku lepší, buď svítí slunce nebo je naopak zima, ale tolik nefučí, a tak trávíme ještě tři dny poblíž městeček Loissin (kemp) a Lubmin (rodina) … no a už pak hurá domů …

Stručná rekapitulace nákladů:

  • 21 dní, 4.329 km, 13x free nocleh, 7x kemp
  • více než 500 litrů paliva, průměrná spotřeba 12,1 l/100 km
  • 3x trajekt (35, 45 a 128 euro)
  • 1x placený most – Öresund Bridge (62 euro)
  • Jídlo většinou vlastní, jinak do přehledu nepočítáme, doma bychom taky jedli
  • Prádelna (40 SWK)
  • Kempy (v průměru 20-30 euro za noc za auto a všechny členy posádky)
  • Vstup do muzeí (340 SWK)
  • Celkové náklady se vším všudy cca 30.000 Kč

Stručná rekapitulace „vanlife free výpravy“ s prckem:

  • Málo prostoru na relax – vzít si s sebou knížku na čtení byl dobrý úlet 🙂
  • Málo času nejen pro sebe, ale i pro nás oba rodiče (na sex v malém obytňáčku rovnou zapomeňte a když je venku hnusně, prostě se musíte těšit domů 🙂
  • Ať děláš, co děláš – když se pokazí počasí, stane se z Tebe animátor vymýšlející další a další druhy zábavy
  • Do kempu prostě musíš, trampolínu a kontakt s jinými dětmi jen tak nenahradíš (ikdyž sis to předtím fakt myslel)
  • Když (nedej bože) dítě náhodou usne brzy, počasí není nejhorší a pičurky (ty krvežíznivé potvory zrovna absentují), počítej stoprocentně s tím, že s dítkem usne i tatínek, který ho šel uložit 😀

+ jedinečné okamžiky s prckem, které běžně nezažiješ

+ poznávání přírody a učení juniora k respektu a úctě k přírodě

+ spousta legrace, zážitků a nových společných dovedností

+ nepřeberné množství vzpomínek a příběhů, které už napořád zůstanou uloženy v paměti všech účastníků

Jak bychom cestu zhodnotili?

Neodpočinuli jsme si, nenačerpali novou energii, přijeli domů totálně vyšťavení, ale neskutečně šťastní a spokojeni. Naše rodinné pouto se ještě prohloubilo, starali jsme se vzájemně o sebe, prcka i naše čtyřnohé parťačky a domeček na čtyřech kolech. Víme, že ikdyž to ani zdaleka nebylo tak free, jak jsme si po předešlých cestách bez dítěte představovali, bylo to prostě úžasné a jedinečné. Takže už jen a pouze takto … milujeme vanlife, milujeme free camping s prckem nebo bez 🙂 … a všem ho včele doporučujeme 🙂

Pokud jste dočetli až sem, tak díky za pozornost a zase někdy u dalšího povídání ahoj 🙂

Bydlíkem s prtětem do Skandinávie a na divoko – Krátké video z cesty zde:
https://www.youtube.com/watch?v=t2ZnkQLG1yc

Austrálie Dolomity Dánsko Evropa Faerské Ostrovy Free Camping Inspirace Island Itálie Kempování Kempování s dětmi Oficiální přepis Polsko Pro začátečníky Přestavba Rady & Tipy Roadtrip Skandinávie Slovinsko Svět Tipy na výlety Vestavba do osobáků video VW T4 VW T5 Česká republika Švédsko

Napsat komentář