Vanlife v Sydney: Jaké to je žít v autě dva roky na plný úvazek?

Vanlife v Sydney: Jaké to je žít v autě dva roky na plný úvazek?

Žít v dodávce na full time není pro každého. Natož v rozpálené Austrálii. Honza nám v tomto článku prozradí, jak je to s parkováním v Sydney, proč se rozhodl bydlet v autě na plný úvazek, jak řeší běžné každodenní situace i jestli má nějaké zajímavé příhody ze života v autě.

Dnes vám přinášíme článek ze vzdálené, sluncem zalité země plné jedinečných scenérií, nekonečných dálek, rozpálených silnic a bydlištěm sousty endemitních druhů naší zvířecí říše. Podle indícií vám jistě došlo, že se jedná o Austrálii. V minulosti jsme již jednou o vanlife v Austrálii psali,  dnes tu máme ale malinko odlišný pohled od člověka, který za pár měsíců oslaví své druhé výročí života v dodávce. Dnes vám představíme Honzu, který se rozhodl odstěhovat do campervanu na plný úvazek a jako svoji destinaci si vybral Australské město Sydney.

Proč se tak rozhodl a co všechno takové bydlení v autě obnáší, to si můžete přečíst v následujících odstavcích. Zároveň jsme ho při té příležitosti trošku vyzpovídali, tak doufáme, že se vám to bude líbit. 

Ahoj Honzo, můžeš se našim čtenářům představit a říct i něco o sobě?

Takže čau, jak už bylo řečeno jmenuju se Honza, je mi 27 let a původem pocházím Třebíče, což je malé město na Vysočině. V Austrálii – konkrétně v Sydney žiju už třetím rokem a v září 2020 to bude dva roky, co jsem se nastěhoval do dodávky. Převážně přebývám v části zvané Northern Beaches, která se nachází východně od centra města. Za běžného provozu se sem dostanete za necelých 30 minut jízdy, přímo od nechvalně známé Opery. 

Můžeš nám prozradit v čem bydlíš a jak tvůj domov na kolech vypadá?

Celou dobu bydlím ve staré Toyotě Hiace z roku 1995, je o necelé dva roky mladší než já, (takže vlastně mladá holka), ale jak oba společně stárneme, tak občas začínáme pociťovat občasné zhoršešní naší kondice a vady na kráse. 

Má najeto zhruba 290 tisíc kilometrů (pozn. tyto Toyoty se běžně v Austrálii dožívají až 500 tisíc km), takže vlastně má ještě všechno před sebou. Je to benzín 2,4l a spotřeba se liší podle toho, zda-li jezdíte krátké vdálenossti nebo jedete někam dál. Běžně je to ale kolem 10-12l na 100km.  

Jak vypadá tvoje bydlení uvnitř a co všechno se v autě nachází?

Vepředu na místě řidiče a u spolujezdce to vypadá jako klasická dodávka, zde je možnost vést až dva spolujezdce najednou. Následuje moje lůžková úprava, kde mám konstrukci postele, která se dá předělat i na dva provizorní gauče. Tuhle úpravu jsem dříve viděl u hodně lidí, tak jsem si to udělal taky, ale ve finále se ukázalo, že jí vůbec nepoužívám, proto jsem se rozhodl koupit dvoulůžkovou matraci a postel mám nastálo. V zadní části auta je kufr, kde mám kuchyň se spižírnou a srdcem mojí dodávky. Tím je battery box, který je napájen solárním palelem ze střechy a nebo v případě, že nesvítí slunce, tak mám udělaný duální systém bateríí. Tento systém umožňuje dobíjet baterii v kufru přímo za za jízdy, jelikož systém je napojený na autobaterku. 

Z přídavného boxu mám napájenou lednici a zároveň mám v autě udělané rozvody do zásuvek na 230V, takže o nabíjení notebooku, či telefonu nemám nouzi. 

Jak je to s parkováním? Kde spíš a musíš něco platit?

Tady na Northern Beaches si můžete koupit roční parkovací nálepku, s kterou jste oprávnění parkovat na všech plážích v této oblasti zadarmo. Abych to uvedl na pravou míru, tuto nálepku dostávají vždy v srpnu majitelé bytů a domů od města zadarmo, jinak nejde sehnat. Žijeme ale ve skvělé době internetu, kde lidé prodávají všechno, proto si zhruba za 120 dolarů ročně můžete zařídit parkování i vy.

Můžeš ve městě legálně spát v autě? Popřípadě, dostal si někdy pokutu?

Abych řekl pravdu, asi ani samostatní představitelé města neví, jak to vlastně je. Podle všech dostupných informací je zakázáno spát pouze na místech, kde je dána speciální značka „zákaz kempování, či přebývání v autě přes noc“.  Za první rok se mi nestalo ani jednou, aby za mnou někdo přišel (ať už ranger nebo policista) a měl nějaký problém. To se nedá ale bohužel říct o současné situaci COVID-19.  

V posledních měsících se hlídky rangerů a policistů se večer velice zpřísnili a za poslední 4 týdny mi klepali v noci na okno aspoň 10x. Jelikož se chci klidně vyspat, musel jsem opustit moje milované místa přímo na plážích a přesunout se na odhlehlejší místa u parků, či v ulicích. Zároveň ale musím podotknout, že se aspoň v mém případě se chovali vždycky slušně,  vždy mi řekli ať odjedu a pokaždé se to zatím obešlo bez pokuty.

Jak řešíš běžné všední situace jako vaření, sprchu, záchod?

Jelikož mám 190cm a 98kg a za den spořádám docela hodně jídla, tím pádem vaření musím řešit. V autě mám malý plynový vařič, ale popravdě ho moc nepoužívám. 

Tady v Sydney a i v ostatních částech Austrálie je výhoda, že skoro v každém parku nebo na každé pláži najdete veřejné elektrické grily, kde si můžete připravit jídlo. Některé z nich mají dokonce i zásuvku na 230V, takže si můžete zapojit i například řýžovar. Když jsem přijel a viděl jsem, jak to tady funguje, byl jsem velice mile překvapen. 

Australani milují BBQ a hojně tyto grily využívají. Každý přijde, uvaří si, dá si pivo, pokecá s přáteli a vše po sobě uklidí, takže ve většině případů máte vždy krásně čistý gril. 

Podobně to funguje i se záchody a sprchou. Jen pro předtavu, Northern Beaches je uskupení více než dvaceti pláží v okruhu hruba 20km. Každá s těchto pláží má veřejné sprchy a záchody. V porovnání s veřejnými záchody v Čechách je to nebe a dudy. Opravdu jsem i po takové dlouhé době pořád mile překvapen čistotou a udržovaností těchto prostor.  

Co tě vedlo k rozhodnutí se odstěhovat do auta?

Na začátku to byly hlavně dvě věci. Ušetřené peníze a touha po dobrodružství – zkusit žít trošku jinak, než jsem byl doposud zvyklý. Tady v Sydney se nájem samostatného pokoje v bytě pohybuje kolem 250AUD za týden, čili 1000AUD mesíčně (pozn. Zhruba 16 000kč měsíčně).

Jelikož jsem byl celou dobu docela pracovně vytížený a zároveň chodím do školy, za kterou platím nemalé peníze, ve svém pokoji jsem stejně moc času netrávil, takže odstěhování se do auta bylo logickým řešením. 

Postupem času jsem ale zjistil, že nejdůležitější veličinou pro život je čas. Čas už nikdy nevrátíme a nedá se ničím koupit. Bydlení v autě mi ušetří spousty času, které bych strávil cestováním tam a zpět, zároveň mám taky veškeré svoje věci pořád při ruce a můžu si vybrat, kde budu spát, proto můžu spát přímo blízko pracoviště.   

Dříve jsem pracoval 50-60 hodin týdně. Na začátku jsem si myslel, kolik peněz navíc ušetřím, ale teď vidím, že mi to přineslo jinou výhodu. Tím, že neplatím nájem, tak si mohu dovolit pracovat mnohem míň (cca. 20 hodin týdně). Umožnilo mi to dělat lépe placenou práci,  můžu se věnovat svým zálibám – jako například surfování a moje životní úroveň se vůbec nezměnila, ba naopak zlepšila.  

Samozřejmě zde musím napsat, že další věcí, kterou na vanlife miluju jsou krásné východy a západy slunce nad oceánem, které můžete pozorovat z pohodlí své postele. 

 „Máš nějaké zajímavé příhody ze svého života v autě v Austrálii?

Takových věcí zažije člověk spousty, samozřejmě jak dobré, tak špatné. Z těch dobrých bych chtěl uvést lidi, kteří tady obecně v autech žijí. Je to taková velká komunita a víceméně si máte s každým co říct, protože mají podobné uvažování jako vy. 

To se ale nedá říct o některých lidech, kteří tenhle styl života nechápou a mají mě za nějakého trosečníka, bez cílů, motivace a smyslu života. S tímhle docela bojuju v práci, kde musím působit poněkud seriozněji a kdykoliv se mě někdo zeptá kde bydlím, musím mít připravený plán B s odpovědí. Bohužel, tak to je a odpovídat každý den na nevěřícné otázky mě úplně nebaví.

Co se týče zkušeností s „Lídou“ (moje auto), tak je to jak s každou jinou ženskou. Když má prostě svoje dny, tak s ní ani ty nejlepší ruce nepohnou. Tak rok dozadu kolem Vánoc bylo období asi třech měsíců, kdy jsem měl věčně nějakou poruchu. Asi měsíc jsem auto pokaždé musel startovat jen přes kabely, takže pokaždé hledáte někoho, kdo vám pomůže. Zároveň se mi stalo, že mi odešla hlava motoru a automechanik neměl čas, tak jsem déle než měsíc a půl bydlel u něj před garáží v nepojízdném autě. Byla to sranda, když ráno před autem jíte snídani, děti jdou do školy, on si jde pro noviny a bavíte se mezi sebou jak dva sousedi. Tohle jsou všechno chvíle, které člověk zažívá, když bydlí v autě naplno. Musím ale říct a zároveň zaklepat, že poslední dobou probíhá všechno tak jak má a já jezdím bez poruch a nehod. 

Na jak dlouho ještě chceš v autě bydlet?

Na tuhle otázku vůbec nedokážu odpovědět. Momentálně mi to s mým životním stylem jde ruku k ruce, ale může se stát, že se ze dne na den rozhodnu a třeba si najdu normální bydlení. Ačkoliv bydlení v autě má spousty výhod, najdou se i dny, kdy by člověk byl radši za svůj byt, mohl si v klidu uvařit jídlo, lehnout si se svojí holkou na gauč, pustit si film a nic neřešit. Jelikož holku ani gauč zatím nemám a navíc z mých zkušeností vím, že kluk z parkoviště není úplně magnet na princezny, tak to vypadá, že se momentálně nikam stěhovat nebudu.

Máš něco na závěr, co by si chtěl našim čtenářům říct?

Chtěl bych poděkovat lidem, kteří to dočetli až sem a jen říct, že dle mého názoru nikdy není naškodu občas vypadnout z našeho stereotypu, konfortní zóny a pustit se do dobrodružství. Netvrdím, že všichni musíme bydlet v autech, ale je to rozhodně super zkušenost. Člověk si uvědomí spousty věcí a začně si vážit běžných maličkostí, na které normálně už ani nemyslíme. Zároveň chodíte spát brzo, chvíli po setmění a vstáváte brzo při východu slunce. Tohle už vůbec v našich obrazovkami osvícených životech neděláme a věřte mi, že to má neskutečně potitivní efekt na naše tělo i mysl. Zároveň jste skoro pořád venku a nemáte moc času prokrastinovat. No co vám budu povídat, zkuste si to sami a uvidíte.

Můžou tě lidi někde sledovat?

Jo jo, nejlepší to bude momentálně na mém Instagramu Hrb_vzhurunohama, tam se snažím sdílet určité věci, i když nejsem úplně vzor aktivního člověka na sociálních sítích.

Zároveň jsme s kamarádem natáčeli videa na YouTube, kde jsem dělal obsah zaměřený na Vanlife, ale i celkově na život tady v Austrálii. Pokud by to někoho zajímalo, tak můj kanál se jmenuje „Život vzhůru nohama“. Snažili jsme se to dělat s humorem, ale snad se tam i něco dozvíte.

Díky lidem z Vanlife.czsk, že mi tady prostor a mějte se krásně a jezděte opatrně. 


Hledáte inspirace pro vaši další cestu? Koukněte na naše další články ze světa a vyberte si tu svou vysněnou DESTINACI 🙂



Napsat komentář